Dráhový program v Riu je minulostí

 

t_04 t_05Život v paralympijské vesnici se pro mě neliší od předchozích paralympiád, které jsem již absolvoval. Jen je znát, že pořadatelům nezbylo mnoho času na dokončovací práce a na některé drobné detaily, které by nově vzniklé město udělaly útulnější pro nás dočasné obyvatele.

Po příletu jsem měl dost zatažené tělo a trvalo mi skoro tři dny, než jsem se optimálně rozhýbal a začal se cítit dobře, ale nejvíce mě nabudil první trénink na cyklistickém velodromu, je to nádherné sportoviště, cítil jsem se tam hned od začátku velice dobře.

První start pro mě byl srdcovou záležitostí, kilometr s pevným startem je moje parádní disciplína, ve které jsem v minulosti získal titul mistra světa a několik dalších cenných kovů. Bohužel vlivem slučování kategorií jsem byl donucen soustředit se na stíhací závod a kilometr jet pouze doplňkově. O to víc jsem si to užil, zcela naplněná aréna hnala každého závodníka do maxima a i mě diváci vyburcovali k výkonu, který byl ohodnocen skvělým devátým místem. Byl to pro mě nádherný den.

Následoval stíhací závod na čtyři km. Tato disciplína je pro mě jako spasticky postiženého sportovce extrémně náročná. S trenérem Danem Tremlem jsme několik let tvrdě makali na tom, abych se stíhačku naučil jezdit nejen obstojně, ale abych měl šanci probojovat se do malého finále. Snili jsme náš sen přibližně do poloviny závodu, kdy jsem dojel soupeře z Nového Zélandu o půl kola a byl jsem nucen ho předjet, abych dodržel stanovené tempo. To byl ten osudový okamžik, abych ho předjel, musel jsem zrychlit a překročil jsem mezní hranici, kterou jsem si mohl dovolit. Následkem toho bylo, že jsem začal v každém kole zaostávat za stanoveným rozpisem a sen o malém finále se rozplynul. Výsledné sedmé místo je dobré, ale neodpovídá dřině a úsilí, které jsem vložil do přípravy.

Dráhový program jsme zakončili Team-sprintem ČR, byli jsme s klukama naprosto uvolnění a s vědomím toho, že máme jeden z nejpomalejších prvních úseků a můžeme jen překvapit, jsme nastoupili na start. V burácející hale jsme zabojovali a dosáhli jsme společně na nejlepší výsledek z celého dráhového programu a to na pátou příčku.

Atmosféra na velodromu mě velice pozitivně překvapila, diváci byli naprosto úžasní a spontánní. Věřím, že ve stejném duchu bude probíhat i silniční program.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je JB. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.