Letošní dráhové mistrovství světa bylo specifické především tím, že UCI oznámila jeho konání pouhých pět týdnů dopředu. Nebylo tedy mnoho prostoru na speciální přípravu.

Jiří stihl pouze jedno krátké soustředění v teple a po něm velice zrychlenou přípravu na dráze v Motole. Přesto potvrdil své kvality a v kilometru s pevným startem obhájil v absolutní světové konkurenci loňské sedmé místo. Skvělého úspěchu však dosáhl s team sprintem ČR, kde byl na svém úseku hlavní oporou sestavy a dovezl team do cíle na čtvrtém místě.

Jiří po závodě:

„ Byly to specifické závody především velice krátkou dobou na přípravu, ale na konec z toho mám dobrý pocit. Obstál jsem v individuálním startu a byl jsem silnou oporou team sprintu. Odjíždím domů spokojený. Rád bych poděkoval všem partnerům a lidem, kteří mi pomáhali v přípravě a tím mi umožnili šampionát absolvovat.“

Rok 2016 se blíží ke svému konci a tím pádem i celý čtyřletý paralympijský cyklus, který jsem zakončil v Rio de Janeiru skvělým pátým místem na dráze v teamsprintu ČR a sedmým místem ve stíhacím závodě. Bylo to krásné období, ve kterém jsem získal titul mistra světa v časovce jednotlivců a následně jsem dvě sezóny jezdil ve špičkovém týmu LAWI – Author Team.

Změna je život a já cítím, že mé potřeby se rozchází s koncepcí LAWI – Author Temu, v následujícím období jsem se rozhodl zaměřit především na dráhové závody, proto jsme se s týmem po vzájemné shodě dohodli, že do roku 2017 vstoupím samostatně. Děkuji celému Lawi – Author Teamu a lidem kteří mu fandí, za skvělou podporu a podmínky, které jsem měl k dispozici.

Neplánuji však zůstat samostatným vojákem v poli, vznikne kolem mě staronové uskupení závodníků, kteří mě doprovází velkou částí mé sportovní kariéry, tak abych byl opět motivován k tréninkovému úsilí a také se sportem bavil. Na název nového uskupení si počkejte do ledna příštího roku.

Tak tu káru táhneme s Danem Tremlem dál, dnes v Motole MČR a vítězství na 1km!

„Dnešní časovka v Riu byla náročná, ještě několik hodin po finiši mám stažený žaludek a není mi dobře. Ale už mohu rekapitulovat. V závodě jsem odvedl naprosté maximum, myslím že lepší časovku jsem zajel jen před dvěma lety na mistrovství světa, které jsem vyhrál. Dnes to stačilo pouze na desáté místo. Na Rio jsem dřel několik let a s čistým svědomím mohu říci, že jsem byl připraven nejlépe, jak jsem mohl být. Příprava na dnešní závod byla krásná několikaletá práce s mnoha úspěchy, ale i s prohrami. Jsem rád, že jsem mohl jít touto cestou a děkuji vám všem za přízeň, fandění a podporu.“
„Včera jsem jel poslední závod v Riu… Na profilově náročném okruhu a po sloučení se silnější kategorií C5, jsem měl papírově slabé šance na dobré umístění. Dobře jsem si ale rozvrhl síly a v polovině závodu bylo jasné, že je reálné být v TopTen. Bohužel jsem doplatil na pád dvou soupeřů, kteří nezvládli technický sjezd cca 20km před cílem. Nepodařilo se mi jim v prudké pasáži za zatáčkou vyhnout a skončil jsem v kotrmelcích v kamenném odvodňovacím korytu. Trošku otřesený jsem se dokázal vrátit do sedla a bojoval jsem až do cíle a pásku proťal na jedenácté příčce. Odřeniny se zahojí, ale dobrý pocit z nevzdaného boje zůstane!“
Jiří bral v Riu páté místo v team-sprintu ČR, sedmé místo ve stíhacím závodě na na 4km, deváté místo v kilometru s pevným startem, desáté místo v silniční časovce a na závěr jedenácté místo v silničním závodě. Pro Jirku to byly krásné hry, na které bude rád vzpomínat, přes všechnu dřinu, kterou musel v přípravě podstoupit.

Život v paralympijské vesnici se pro mě neliší od předchozích paralympiád, které jsem již absolvoval. Jen je znát, že pořadatelům nezbylo mnoho času na dokončovací práce a na některé drobné detaily, které by nově vzniklé město udělaly útulnější pro nás dočasné obyvatele.

Po příletu jsem měl dost zatažené tělo a trvalo mi skoro tři dny, než jsem se optimálně rozhýbal a začal se cítit dobře, ale nejvíce mě nabudil první trénink na cyklistickém velodromu, je to nádherné sportoviště, cítil jsem se tam hned od začátku velice dobře.

První start pro mě byl srdcovou záležitostí, kilometr s pevným startem je moje parádní disciplína, ve které jsem v minulosti získal titul mistra světa a několik dalších cenných kovů. Bohužel vlivem slučování kategorií jsem byl donucen soustředit se na stíhací závod a kilometr jet pouze doplňkově. O to víc jsem si to užil, zcela naplněná aréna hnala každého závodníka do maxima a i mě diváci vyburcovali k výkonu, který byl ohodnocen skvělým devátým místem. Byl to pro mě nádherný den.

Následoval stíhací závod na čtyři km. Tato disciplína je pro mě jako spasticky postiženého sportovce extrémně náročná. S trenérem Danem Tremlem jsme několik let tvrdě makali na tom, abych se stíhačku naučil jezdit nejen obstojně, ale abych měl šanci probojovat se do malého finále. Snili jsme náš sen přibližně do poloviny závodu, kdy jsem dojel soupeře z Nového Zélandu o půl kola a byl jsem nucen ho předjet, abych dodržel stanovené tempo. To byl ten osudový okamžik, abych ho předjel, musel jsem zrychlit a překročil jsem mezní hranici, kterou jsem si mohl dovolit. Následkem toho bylo, že jsem začal v každém kole zaostávat za stanoveným rozpisem a sen o malém finále se rozplynul. Výsledné sedmé místo je dobré, ale neodpovídá dřině a úsilí, které jsem vložil do přípravy.

Dráhový program jsme zakončili Team-sprintem ČR, byli jsme s klukama naprosto uvolnění a s vědomím toho, že máme jeden z nejpomalejších prvních úseků a můžeme jen překvapit, jsme nastoupili na start. V burácející hale jsme zabojovali a dosáhli jsme společně na nejlepší výsledek z celého dráhového programu a to na pátou příčku.

Atmosféra na velodromu mě velice pozitivně překvapila, diváci byli naprosto úžasní a spontánní. Věřím, že ve stejném duchu bude probíhat i silniční program.