Život v paralympijské vesnici se pro mě neliší od předchozích paralympiád, které jsem již absolvoval. Jen je znát, že pořadatelům nezbylo mnoho času na dokončovací práce a na některé drobné detaily, které by nově vzniklé město udělaly útulnější pro nás dočasné obyvatele.

Po příletu jsem měl dost zatažené tělo a trvalo mi skoro tři dny, než jsem se optimálně rozhýbal a začal se cítit dobře, ale nejvíce mě nabudil první trénink na cyklistickém velodromu, je to nádherné sportoviště, cítil jsem se tam hned od začátku velice dobře.

První start pro mě byl srdcovou záležitostí, kilometr s pevným startem je moje parádní disciplína, ve které jsem v minulosti získal titul mistra světa a několik dalších cenných kovů. Bohužel vlivem slučování kategorií jsem byl donucen soustředit se na stíhací závod a kilometr jet pouze doplňkově. O to víc jsem si to užil, zcela naplněná aréna hnala každého závodníka do maxima a i mě diváci vyburcovali k výkonu, který byl ohodnocen skvělým devátým místem. Byl to pro mě nádherný den.

Následoval stíhací závod na čtyři km. Tato disciplína je pro mě jako spasticky postiženého sportovce extrémně náročná. S trenérem Danem Tremlem jsme několik let tvrdě makali na tom, abych se stíhačku naučil jezdit nejen obstojně, ale abych měl šanci probojovat se do malého finále. Snili jsme náš sen přibližně do poloviny závodu, kdy jsem dojel soupeře z Nového Zélandu o půl kola a byl jsem nucen ho předjet, abych dodržel stanovené tempo. To byl ten osudový okamžik, abych ho předjel, musel jsem zrychlit a překročil jsem mezní hranici, kterou jsem si mohl dovolit. Následkem toho bylo, že jsem začal v každém kole zaostávat za stanoveným rozpisem a sen o malém finále se rozplynul. Výsledné sedmé místo je dobré, ale neodpovídá dřině a úsilí, které jsem vložil do přípravy.

Dráhový program jsme zakončili Team-sprintem ČR, byli jsme s klukama naprosto uvolnění a s vědomím toho, že máme jeden z nejpomalejších prvních úseků a můžeme jen překvapit, jsme nastoupili na start. V burácející hale jsme zabojovali a dosáhli jsme společně na nejlepší výsledek z celého dráhového programu a to na pátou příčku.

Atmosféra na velodromu mě velice pozitivně překvapila, diváci byli naprosto úžasní a spontánní. Věřím, že ve stejném duchu bude probíhat i silniční program.

Cesta České výpravy do Ria se neplánovaně protáhla poté, co na mezipřistání na Kapverdských ostrovech došlo ke srážce s opeřencem a vyřazení letadla z provozu. Jiří strávil na cestě celkem tři dny, což nebylo v plánu, ale ve výsledku to ničemu nevadilo. Po ubytování v paralympijské vesnici se vrhl do tréninku a po náročné cestě se postupně snažil uvést tělo do optimální pohody. Jiří je velice spokojený s ubytováním i dobrou náladou v celém českém týmu, dnes večer se zúčastní zahajovacího ceremoniálu, na který se moc těší a od zítřka to všechno propukne.
„ Měl jsem tři dny na to, abych se po dlouhé cestě rozhýbal, byl jsem dost ztuhlý a zatažený, s trenérem jsme zvolili lehčí tréninky na zapracování a ve spolupráci s fyzioterapeutkou jsem se postupně dostal do pohody. Máme za sebou i tréninky na dráze, je moc pěkná a už se těším, až v pátek začneme závodit.“

Jiří Bouška už je jednou nohou v Riu. Podívejte se na rozhovor, kde se dozvíte co Jirka očekává… 

Jiří Bouška dnes startoval na Velké ceně Temelína v časovce jednotlivců, která byla jeho posledním testem před nadcházejícími Letními paralympijskými hrami v Rio de Janeiro.

Druhé místo ve své věkové kategorii svědčí o velmi dobré připravenosti. Svědčí o tom i fakt, že svému reprezentačnímu kolegovi Jiřímu Ježkovi nadělil téměř minutu. Sklonit se musel pouze před svým stájovým kolegou Tomášem Kotrlíkem.

Jiří během celých čtyř let, kdy směřoval pouze k jedinému cíli, najel více jak 100 000 km, vyrážel na přípravné kempy na Mallorcu, Kanárské ostrovy, do Dolomit, Šumavu a Beskyd, nazvedal tuny železa v posilovně a trávil dlouhé hodiny na velodromu v Motole.

Jiří sám ke své přípravě: „Odvedl jsem během těch čtyř roků opravdu maximum. Věřím, že jsem dobře připravený a jedu do Ria s tím, že tam na těch tratích nechám vše. Cítím se podobně jako v roce 2014 kdy jsem získal titul Mistra světa v časovce. To mi ukázalo, že člověk když chce, tak dokáže opravdu vše.“

A jak to vidí trenér Daniel Treml: „Jirka si jde opravdu tvrdě za svým cílem a já se klaním před jeho tréninkovou morálkou a pílí. Konkurence je v naší kategorii C4 opravdu veliká, ale od začátku věřím, že může uspět. Vím, že tam nechá maximum. S přípravou jsem moc spokojený.“